Stálezelené dřeviny
Bobkovišeň lékařská
Prunus laurocerasus
Růžovité
Bobkovišeň lékařská je až 6 m vysoký, vždyzelený keř, nebo strom z čeledi růžovité.
Mladé větve jsou lysé a zelené. Tmavě zelené, lesklé, kožovité listy obvejčitě podlouhlého tvaru jsou až 15 cm dlouhé a na větvičkách vyrůstají střídavě. Okraj čepele bývá ohrnutý. Drobné, bílé, pětičetné květy jsou seskupeny v bohatých hroznech a voní po hořkých mandlích. Plody jsou černě lesklé, kulově vejčité peckovice, které dozrávají koncem srpna, kdy mají načervenalou barvu.
Doba kvetení: duben - květen
Bobkovišeň lékařská pochází ze Středomoří a u nás je pěstována v parcích a v zahradách jako okrasná rostlina.
Bobkovišeň lékařská je JEDOVATÁ! Všechny části
rostliny, zejména pak semena a plody, obsahují jedovaté kyanogenní
glykosidy. Po požití i malého množství částí rostliny nastává otrava,
která postupuje velmi rychle a lékařská pomoc je nezbytná. Lákavé plody
rostliny mohou být nebezpečné především dětem, které je mohou snadno zaměnit za
oblíbené třešně!
Zdroje: [1,6]
Obrázek 6
Břečťan popínavý
Hedera helix
Aralkovité
Břečťan popínavý je až 20 m vysoký a 1 - 5 m široký, vytrvalý, popínavý keř z čeledi aralkovité.
Břečťany jsou okrasné, vždyzelené rostliny, s hluboko zapuštěnými kořeny a příčepivými kořínky. Ty jim umožňují šplhat po zdech a stromech. Jejich borka je světle hnědá. Listy jsou stálezelené, tmavě zelené se světleji zbarvenými žilkami. U nekvetoucích výhonků jsou listy 5 - 7 cm dlouhé, 3 - 5 laločné, srdčité. U kvetoucích výhonků jsou listy celokrajné, horní strana lesklá, tmavě zelená, dolní strana vínová. Zelenožluté, oboupohlavné květy bohatě vykvétají v okoličnatých latách. Plodem jsou tmavě modré, nebo černé bobule, které zrají výjimečně v zimě.
Doba kvetení: září - říjen
Břečťan popínavý vyhledává především stinná místa. Roste v mírně vlhkých lesích a lomech. Pro svou nenáročnost je oblíbený také u zahrádkářů, kteří jej pěstují v parcích, na zahradách a na hřbitovech.
Břečťan popínavý je JEDOVATÝ! Celá rostlina a především její
plody, obsahuje toxické látky, které mohou člověka ohrozit na životě. Pro
citlivé jedince je nebezpečný i pouhý kontakt s rostlinou.
Zdroje: [2]
Obrázek 7
Hlohyně šarlatová
Pyracantha coccinea
Růžovité
Hlohyně šarlatová je vždyzelený, 2 - 5 m vysoký keř z čeledi růžovité.
Eliptické listy hlohyně jsou tuhé a leskle zelené. Na jaře je keř pln drobných, bílých, pětičetných květů, které jsou uspořádány v chocholících. Plody jsou oranžové, nebo červené malvičky.
Doba kvetení: květen - červen
Hlohyně šarlatová je u nás pěstována pro svůj dekorativní vzhled. Díky svým trnům je oceňována i jako neproniknutelný živý plot. Vyhledává neúrodné, písčité půdy a polostinná stanoviště.
Hlohyně šarlatová je JEDOVATÁ! Je zaznamenáno velké množství zdravotních obtíží a otrav dětí po požití jejích plodů!
Zdroje: [D]
Obrázek 8
Jmelí bílé
Viscum album
Jmelovité
Jmelí bílé je až 1 m vysoký a 1 m široký keř z čeledi jmelovité.
Keř jmelí má kulatý tvar s pravidelnými, vidlicovitě uspořádanými větvičkami. Listy jsou žlutozelené, 5 cm dlouhé, kožovitě tuhé. Jeho jednoduché listy mají jazykovitý tvar. Květy jmelí jsou jednopohlavné, nenápadné, žlutozelené. Plodem jsou bělavé bobule hořké chuti.
Doba kvetení: únor - duben
Jmelí bílé je parazitická rostlina. Roste především na listnatých stromech (např. topolech, jabloních, javorech apod.), kterým odebírá vodu a minerální soli. Je poměrně hojnou rostlinou v lesích a v otevřené krajině.
Jedovatost jmelí bílého nebyla zcela prokázána. Po pozření většího množství plodů může dojít k podráždění střev a k velkým bolestem břicha. Jmelí by neměly užívat těhotné ženy. Obsahuje totiž látku tyramin, která je schopna vyvolat děložní stahy.
Zdroje: [2]
Obrázek 9
Kalina tušalaj
Viburnum lantana
Zimolezovité
Kalina tušalaj je 1 - 5 m vysoký keř z čeledi zimolezovité.
Kůra je šedavě hnědá, hustě pokrytá chloupky. Pupeny jsou nahé. Listy jsou vstřícné, široce oválné, na líci tmavě zelené, na rubu světlejší a plstnaté. Krémově bílé kvítky vyrůstají v 10 - 15 cm širokých vrcholících a příjemně voní. Plody jsou zploštělé peckovičky - v mládí zelené, později červené a nakonec černé barvy. Dozrávají v září až říjnu.
Doba kvetení: duben - květen
Kalina tušalaj se vyskytuje v teplejších oblastech v na vápno bohatých půdách. Její výsadba v parcích a zahradách ale není výjimkou.
Kalina tušalaj je MÍRNĚ JEDOVATÁ! Její listy, kůra a nezralé plody obsahují toxiny (hořčiny, glykosidy atd.), které způsobují podráždění kůže a sliznic. Po požití většího množství částí rostliny se mohou objevit průjmy a nevolnost. Jedovaté jsou i květy, u kterých hrozí záměna s květy bezu!
Zdroje: [2,5,9]
Obrázek 10
Kalina vrásčitolistá
Viburnum rhytidophyllum
Pižmovkovité
Kalina vrásčitolistá je stálezelený, málo větvený keř dorůstajícím délky 3 - 4 m z čeledi pižmovkovité.
Mladé větve kaliny jsou hustě chlupaté a zelené, zatímco starší větve jsou lysé a hnědé. Protáhle vejčité, kožovité listy dorůstající délky až 30 cm a jsou na líci lesklé a svraštělé, zatímco na rubu též hustě porostlé bílými chloupky, s výraznou žilnatinou. Smetanově bílé květy jsou uspořádány v až 20 cm velkých okolících. Plody jsou 1 cm velké peckovice, které během dozrávání mění barvu a přechází tak ze zelené, na červenou a nakonec na černou barvu.
Doba kvetení: květen - červen
Kalina vrásčitolistá je nenáročná, odolná a mrazuvzdorná rostlina, která je v České republice nepůvodním druhem. Pochází z Číny, kde vyhledává polostinná stanoviště a vápenité půdy.
Kalina vrásčitolistá je JEDOVATÁ! Bobule a kůra obsahují jedovaté látky, které po pozření vyvolají otravu! Ta se projeví zvracením a průjmy.
Zdroje: [3]
Obrázek 11
Mahonie cesmínolistá
Mahonia aquifolium
Dřišťálovité
Mahonie cesmínolistá je drobný, 1 - 1, 5 m vysoký, vždyzelený keř z čeledi dřišťálovité.
Listy mahonie jsou střídavé, neopadavé, lichozpeřené, až 25 cm dlouhé, složené z 5 - 9 ostně pilovitých lístků, které jsou na líci leskle zelené, zatímco na rubu šedavě zelené. Žluté, oboupohlavné květy vyrůstají v latovitě sestavených hroznech. Plodem jsou kulovité modré bobule.
Doba kvetení: duben - květen
Mahonie cesmínolistá je v České republice nepůvodním druhem. Je citlivá na mráz, ale odolná na sucho a nenáročná na půdu. Zahradníky je oblíbená pro své voňavé květy a dekorativní plody.
Jedovatost mahonie nebyla zcela dokázána. Celá rostlina, především její listy a stonek, obsahuje alkaloidy berberin a oxyacanthin. Některé zdroje uvádí, že není jedovatá. V několika publikacích jsem se ale dočetla, že je jedovatá pro těhotné ženy, domácí zvířata a dobytek. Konzumaci této rostliny bych tedy rozhodně nikomu nedoporučovala.
Zdroje: [3,5]
Obrázek 12
Pěnišník
Rhododendron
Vřesovcovité
Pěnišníky jsou stromy, nebo keře se stálezelenými listy a překrásnými květy z čeledi vřesovcovité.
Listy pěnišníku jsou podlouhle elipsovité, střídavé, celokrajné, svrchu tmavozelené, ze spod stříbřitě zelené s chloupky. Krásně barevné květy jsou uspořádány do hroznů. Jejich koruna je pětičetná a zvonkovitá. Postupným křížením byly vypěstovány spousty barevných variant květů - bílé, červené, růžové apod. Plodem je válcovitá tobolka, která puká odshora a dozrává koncem léta.
Doba kvetení: květen - červen
Většina pěnišníků se vyskytuje v mírném podnebném pásmu severní polokoule. Existují jich tisíce druhů a jsou oblíbenými okrasnými rostlinami pěstovanými v parcích, na zahradách, ale i v domácnostech (azalky). Vyžadují kyselé půdy.
Pěnišníky jsou JEDOVATÉ! Jejich nektar má halucinogenní a projímavé účinky. Jsou popsány intoxikace včelím medem získaným sběrem nektarů z jejich květů. Jedovaté jsou však i listy, plody a květy. Po požití nastane otrava, která se projevuje nevolnostmi, bolestmi a křečemi svalů, svěděním pokožky a sliznic apod. Pěnišníky jsou nebezpečné i pro domácí zvířata a přežvýkavce, pro které jsou lákavé jejich i v zimním období zelené listy a kterým stačí k otravě již 1 gram!
Zdroje: [1,8]
Obrázek 13
Skalník rozprostřený
Cotoneaster horizontalis
Růžovité
Skalník rozprostřený je listnatý, stálezelený, většinou plazivý keř z čeledi růžovité.
Tento druh skalníku má typické větvení připomínající rybí kostru. Jeho listy jsou jednoduché, drobné, kulaté, na povrchu lesklé s vrásčitou texturou. Přes rok jsou tmavě zelené, ale na podzim se zbarvují do červena. Drobné růžové květy vyrůstají jednotlivě a časem se z nich stávají kulovité červené malvičky.
Doba kvetení: květen - červenec
Skalník je původem z Číny, odkud k nám byl dovezen jakožto okrasná rostlina vhodná do skalek či do skupinové výsadby. Rostlina vyžaduje slunečná stanoviště. Dobře snáší sucho a propustné půdy.
Skalník
rozprostřený je MÍRNĚ JEDOVATÝ! Po požití většího množství plodů rostliny může
nastat otrava, která se projeví nevolností.
Zdroje: [E]
Obrázek 14
Zimostráz vždyzelený
Buxus sempervirens
Zimostrázovité
Zimostráz vždyzelený je až 1 m vysoký keř, nebo až 6 m vysoký strom z čeledi zimostrázovité.
Kůra stromu je hnědá a popraskaná. Stálezelené listy buxusu jsou vejčité, leskle zelené a rostou vstřícně na čtyřhranných větvičkách. Jednopohlavné květy jsou drobné, zelenožluté, bez korunních lístků. Vyrůstají v úžlabních klubíčcích. Plodem jsou malé suché tobolky.
Doba kvetení: březen - duben
Zimostráz vždyzelený se vyskytuje roztroušeně po celé Evropě. Nejvíce je ale rozšířen v oblastech Středozemního moře a v alpských údolích. Roste především na sušších místech s výskytem vápence a ve smíšených lesích. Mnohem častěji se s ním však setkáme v parcích a na hřbitovech, kde je vysazování buxusů oblíbené pro jejich nenáročnost - snášejí dobře vysoké teploty a sucha, mrazy a nejsou citlivé na intenzitu světla.
Zimostáz vždyzelený je JEDOVATÝ! Toxické jsou všechny části rostliny.
Zdroje: [3]
Obrázek 15