Byliny

Blatouch bahenní

Caltha palustris

Pryskyřníkovité

Blatouch bahenní je až 60 cm vysoká, vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovité.

Lodyha blatouchu je dutá a málo větvená. Listy jsou ledvinovité, leskle tmavě zelené. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté a až 10 cm veliké, zatímco listy lodyžní jsou menší a krátce řapíkaté, nebo přisedlé. Kvete výraznými žlutými květy s velkým množstvím tyčinek. Plody jsou měchýřky.

Doba kvetení: březen - květen

Blatouch bahenní se, jak je již z názvu zřejmé, vyskytuje na mokrých a jílovitých půdách s dostatkem živin. Nalezneme jej na podmáčených a bahnitých loukách, močálech a březích rybníků a potoků.

Blatouch bahenní je JEDOVATÝ! Celá rostlina obsahuje jedovatý glykosid ranunkulin. U člověka byly pozorovány pouze slabé otravy. V minulosti se blatouch užíval jako silné projímadlo. Blatouch dále snižuje kvalitu píce a dobytku způsobuje zažívací potíže.

Zdroje: : [2,6]

Obrázek 39

Bledule jarní

Leucojum vernum

Amarylkovité

Bledule jarní je jednoděložná, 10 - 30 cm vysoká, vytrvalá bylina s podzemní cibulí z čeledi amarylkovité.

Cibule bledule mají kulovitý tvar. Z jedné cibule vyráží 3 -4 listy, které jsou tmavě zelené, úzké a až 15 cm dlouhé. Okvětní lístky jsou bílé se zelenou skvrnou. Plodem je vejčitá tobolka.

Doba kvetení: únor - duben

Bledule jarní patří mezi ohrožené druhy. Je rozšířená ve střední a jižní Evropě. Roste především na vlhkých, stinných půdách v lužních lesích.

Bledule jarní je JEDOVATÁ! Po pozření částí rostliny, zvláště pak její cibule, nastane otrava. Ta se projevuje zvracením, nevolnostmi, průjmy a celkovou slabostí.

Zdroje: [1,2]

Obrázek 40

Blín černý

Hyoscyamus niger

Lilkovité

Blín černý je 30 - 80 cm vysoká, jednoletá bylina z čeledi lilkovité.

Celá rostlina je lepkavě chlupatá a odpudivě zapáchá. Lodyha je vzpřímená, tupě hranatá. Zelené listy jsou střídavé, peřeně laločnaté, se zašpičatělými úkrojky. Světle žluté, fialově žilkované květy se zvonkovitou korunou vyrůstají v jednotlivých paždích listů. Plody jsou tobolky uzavřené v kalichu.

Doba kvetení: červen - září

Blín černý vyhledává živné půdy. Často zapleveluje hnojená pole a zahrady. Nalezneme jej na zdích, v houštinách a rumištích.

Blín černý je PRUDCE JEDOVATÁ rostlina! Ve všech částech rostliny a především v jejích semenech jsou obsaženy prudce jedovaté alkaloidy (hyoscyamin, skopolamin, atropin atd.). Při požití sebemenší části rostliny je nutná lékařská pomoc! Smrtelnou dávkou pro dítě je již 10 - 20 semen! Blín černý dále významně snižuje kvalitu píce.

V současnosti se blín černý využívá ve farmaceutickém průmyslu k izolaci látek pro výrobu léků. Ve středověku ale nejednou posloužil jako jed k odstranění nepřátel (Hamlet), utišení bolesti, nebo jako součást čarodějných mastí.

Zdroje: : [2,6]

Obrázek 41

Brčál menší

Vinca minor

Toješťovité

Brčál menší, nebo též barvínek je vytrvalá bylina, někdy polokeř z čeledi toješťovité.

Plazivé, nekvetoucí stonky zakořeňují. Kvetoucí stonky jsou vzpřímené, až 20 cm vysoké. Vstřícné, vždyzelené listy s krátkým řapíkem jsou celokrajné a leskle zelené. Květy jsou jednotlivé, pětičetné, s drobnými kalichy s krátkou trubkou a nejčastěji fialovomodrými korunními lístky. Plodem je měchýřek.

Doba kvetení: březen - červen

Domovinou brčálu menšího je Středozemí. V dnešní době je už ale hojně rozšířený po celé Evropě. Vyhledává vlhké, na živiny bohaté půdy, na kterých tvoří souvislé porosty. Je často pěstovanou hřbitovní a zahradní rostlinou.

Barvínek menší je JEDOVATÝ! Celá rostlina obsahuje množství alkaloidů (vinkamin, pervincin, vinkamidin atd.), tříslovin a hořčin. Konzumace většího množství rostliny může způsobit nevolnost!

Zdroje: [6,8]

Obrázek 42

Jahodka indická

Duchesnea indica

Růžovité

Jahodka indická je vytrvalá bylina z čeledi růžovité.

Její lodyha je plazivá, chlupatá a 20 - 50 cm dlouhá se schopností zakořenit a vytvořit tak novou rostlinu. Lodyžní listy jsou řapíkaté, trojčetné, složené z vejčitých, zubatých lístků s krátkými řapíky. Z paždí listů vyrůstají na dlouhých stopkách drobné, žluté, pětičetné květy s 30 tyčinkami, prašníky a mnoha pestíky s bliznami. Plody jsou nažky, které jsou umístěny na kulovitém, 1, 5 cm velikém, zdužnatělém květním lůžku rudě červené barvy.

Doba kvetení: květen - říjen

Jahodka indická pochází z jižní a jihovýchodní Asie, odkud k nám byla v 18. století dovezena jakožto okrasná bylina. Rostlina vyhledává stinná a vlhčí místa. Dnes je využívána jako půdopokryvná rostlina, která dobře snáší občasný sešlap. Rozmnožuje se jak šlahouny, tak též endozoochorií.

Jahodka indická je JEDOVATÁ! Přestože se rostlina nápadně podobá jahodníku, zásadně se od něho odlišuje nedobrou chutí nepravých plodů. Plody jsou nejedlé a po jejich pozření se mohou dostavit zažívací potíže, které by však neměly být vážné. Nebezpečná může být dávka nad 20 plodů. U jahodky indické je též riziko alergické reakce.

Zdroje: [A]

Obrázek 43

Kapraď samec

Dryopteris filix-mas

Kapraďovité

Kapraď samec je vytrvalá kapradina z čeledi kapraďovité.

Z rezavě chloupkatého podzemního oddenku vyrůstají v růžici tmavě zelené, široce oválné listy se zubatým okrajem a krátkými řapíky pokrytými rezavými chloupky. Listy jsou v mládí svinuty do spirály a tvoří tzv. "biskupské berly". Listy s výtrusnicemi, z nichž se uvolňují výtrusy, kterými se rostlina rozmnožuje, nejsou od listů sloužících k asimilaci nijak tvarově odlišné. Podél hlavního žebra jednotlivých lístků jsou umístěny výtrusnice, které jsou v mládí zakryty šedou ostěrou ledvinovitého tvaru.

Kapraď samec se vyskytuje na stinných, svěžích stanovištích s humózní půdou bohatou na minerální látky. Díky svým ozdobným vějířovitým listům patří též k okrasným rostlinám.

Kapraď samec je JEDOVATÝ! Díky obsahu hořčin a tříslovin je rostlina nebezpečná. Po jejím požití hrozí otrava, oslepnutí a smrt!

Zdroje: [6,A]

Obrázek 44

Leknín bílý

Nymphaea alba

Leknínovité

Leknín bílý je vodní rostlina se silným plazivým oddenkem z čeledi leknínovité.

Listy leknínu jsou celokrajné, zelené, s načervenalými okraji a díky dutinám v listech vyplněnými vzduchem plavou na vodě. Řapíky listů mohou dorůst až do délky 3 m. Oboupohlavné, na vodě plovoucí květy jsou tvořeny čtyřmi kališními lístky a až 30 bílými, zašpičatělými, korunními lístky. Plodem je dužnatá tobolka, která obsahuje množství semen, která jsou roznášena vodou a vodním ptactvem.

Doba kvetení: červen - srpen

Leknín bílý je vodní rostlina, která roste ve stojatých a mírně tekoucích vodách, nejčastěji na vrstvě humózního bahna. V České republice patří mezi ohrožené druhy. Ve volné přírodě jej tedy nalezneme jen zřídka. Oblíbený je však u zahradníků, kterým slouží jako krásná ozdoba jezírka.

Leknín bílý je díky obsahu jedovatých alkaloidů a glykosidů JEDOVATÝ! Působí sedativně a může mít halucinogenní účinky.

Zdroje: [A,C]

Obrázek 45

Lilek černý

Solanum nigrum

Lilkovité

Lilek černý je 30 - 80 cm vysoká, jednoletá bylina z čeledi lilkovité.

Lodyha lilku je přímá nebo mírně poléhavá. Listy jsou střídavé, tmavě zelené, střelovité. Cca 1, 5 cm široké květy s bílou korunou a zlatožlutými tyčinkami vyrůstají v okoličnatých hroznech. Plodem jsou 1 cm široké, leskle černé, kulaté bobule.

Doba kvetení: červen - říjen

Lilek černý je v České republice hojným druhem. Jedná se o synantropní a nitrofilní druh, který je často hostitelem škůdců a chorob lilkovitých rostlin. Roste na polích s okopaninami, rumištích, ale i na zahradách, kde je obtížným plevelem.

Lilek černý je JEDOVATÝ! Pozřením většího množství plodů obsahujících jedovatý glykoalkaloid solanin dojde k otravě. Ta se projeví křečemi v ústech a hrdle, nevolností, průjmy a zvracením. Jedovaté jsou i ostatní části rostliny!

Zdroje : [2,A]

Obrázek 46

Mák vlčí

Papaver rhoeas

Mákovité

Mák vlčí je až 90 cm vysoká, jednoletá bylina z čeledi mákovité.

Lodyha je přímá, štětinatě chlupatá. Dolní listy jsou řapíkaté, horní přisedlé. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů na dlouhých stopkách. Mají průměr až 8 cm a skládají se ze čtyř korunních plátků červené barvy s černou skvrnou na bázi. Plodem je lysá, obvejčitá tobolka - makovice, která po dozrání dřevnatí a obsahuje modročerná semena.

Doba kvetení: květen - červen

Domovinou máku vlčího je Přední Asie, odkud byl do Evropy zavlečen spolu s pšenicí a ječmenem již v neolitu. V České republice je rozšířen jako plevel na polích. Hojněji se vyskytuje v teplejších oblastech, avšak ani v horských pásmech není ojedinělý.

Mák vlčí je JEDOVATÝ! Celá rostlina obsahuje alkaloidy, glykosidy a slizové látky. Po poranění z rostliny vytéká mléčná šťáva, která může způsobit záněty kůže. Otravy byly pozorovány nejen u lidí, ale také u zvířat, u kterých může požití velkého množství rostliny způsobit smrt.

Zdroje: [1,6]

Obrázek 47

Orsej jarní

Ranunculus ficaria

Pryskyřníkovité

Orsej jarní je 5-15 cm vysoká vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovité.

Orsej jarní je 5 - 15 cm vysoká, vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovité.

Lodyha je plazivá, vystoupavá s pacibulkami. Listy jsou tmavě zelené, lesklé, řapíkaté a srdčité. Květy jsou leskle žluté, 2 -3 cm široké, s 6 - 12 okvětními lístky. Plody jsou nažky.

Doba kvetení: březen - květen

Orsej jarní roste především na vlhkých a živných půdách v listnatých lesích, v křovinách a v městských parcích. Je hojně rostoucí evropskou rostlinou. Vyrůstá z podélných kořenových hlízek a kvete časně z jara. Rozmnožuje se jak pohlavně, tak nepohlavně bělavými pacibulkami.

Orsej jarní je JEDOVATÁ! Obsahuje toxickou látku ranunkulin. Po požití se dostaví zánět ústní dutiny, žaludku a střev.

Zdroje: [2,7,B]

Obrázek 48

Pelyněk černobýl

Artemisia vulgaris

Hvězdnicovité

Pelyněk černobýl je 50 - 100 cm vysoká, vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovité.

Pelyněk je stříbrošedá, hořce aromatická bylina. Hranatá lodyha je přímá a větvená. Listy pelyňku jsou též stříbřitě zelené s jemnými chloupky. Listy vyrůstající z přízemní růžice jsou větší a stopkaté, zatímco lodyžní listy menší a přisedlé. Trubkovité květy jsou uspořádány v bohatých latách. Plody jsou nažky.

Doba kvetení: červenec - září

Pelyněk je v České republice hojnou rostlinou. Roste na vápencových a dusíkatých půdách v křovinách, na loukách i v blízkosti lidských obydlí.

Pelyněk černobýl je JEDOVATÝ! Celá rostlina, především její nať, obsahuje jedovaté silice, třísloviny a hořčiny. Je však i léčivou rostlinou podávanou odborníky při potížích dýchacích cest. 

Zdroje: [1]

Obrázek 49

Posed bílý

Bryonia alba

Tykvovité

Posed bílý je vytrvalá, popínavá rostlina dorůstající délky až 7 m z čeledi tykvovité.

Stonek nese řapíkaté, 5 - 7 laločnaté listy a spirálovitě stočené úponky. Zelenavě bílé květy jsou jednopohlavné, s pětidílnou korunou a ohrnutým kalichem. Samičí květy jsou o trochu větší než samčí květy. Plody jsou černé bobule velikosti hrachu.

Doba kvetení: květen - červenec

Domovinou posedu bílého je Středozemí. U nás však zcela zdomácněl. Roste na plotech, v křovinách a v houštinách. Vyhledává vlhčí výživné půdy.

Posed bílý je JEDOVATÝ! Celá rostlina a zejména její kořen je díky obsahu toxických hořčin a alkaloidů značně jedovatá. Pro děti mohou být lákavé především bobule. Dávka pouhých 15 bobulí je však pro dítě smrtelná! 50 bobulí zase usmrtí dospělého člověka. Šťáva obsahující množství tříslovin působí dráždivě na pokožku.

Zdroje: [6]

Obrázky: 50

Pryskyřník prudký, pryskyřník plazivý

Ranunculus acris

Pryskyřníkovité

Pryskyřník prudký je 30 - 100 cm vysoká, vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovité.

Lodyha je přímá, větvená, lysá nebo v dolní polovině chlupatá. Přízemní listy jsou řapíkaté s dlanitoklanou čepelí, se 3 -7 hlubokými úkrojky. Lodyžní listy jsou s kratšími řapíky, někdy i přisedlé, s čárkovitými úkrojky. Květy jsou žluté, sdružené v řídké latě. Plodem je nažka s ohnutým zobánkem.

Doba kvetení: květen - srpen

Pryskyřník prudký má rád vlhké a na živiny bohaté půdy. Roste na loukách, pastvinách a okrajích cest.

Vysoce snižuje kvalitu píce, protože je díky obsahu ranunkulinu JEDOVATÝ pro pasoucí se dobytek. Usušené seno je neškodné. Otrava pryskyřníkem se projevuje zvracením, průjmy a bolestmi trávícího ústrojí. Po kontaktu se šťávou této jedovaté rostliny se na kůži mohou objevit puchýře!

Nebezpečný je též jeho příbuzný pryskyřník plazivý, který se od pryskyřníku prudkého liší především svou plazivou lodyhou.

Zdroje: [2,B]

Obrázek 51

Pryšec kolovratec

Euphorbia helioscopia

Pryšcovité

Pryšec kolovratec je až 40 cm vysoká, jednoletá bylina z čeledi pryšcovité.

Stonek je lysý, zelený až sytě vínový s žíravou, jedovatou, mléčnou mízou. Listy jsou obvejčité, přisedlé, zelené až žlutozelené. Květenstvím je lichookolík většinou s pěti paprsky. Květy jsou žluté s okrouhle oválnými nektarovými žlázkami. Plody pryšce jsou tobolky dozrávající v dřevitém obalu.

Doba kvetení: květen - září

Pryšec kolovratec je ukazatelem jílovitých půd. Hojně roste na polích, zahradách a v příkopech. Vyskytuje se v Evropě, Asii a v severní Africe.

Pryšec kolovratec je JEDOVATÝ! Jeho mléko obsahuje kyselinu euforbiovou a její anhydrid. Po požití pryšce se objevuje pálení v ústech, zvracení a průjmy. Při kontaktu s jedovatým mlékem kůže zarudne, pálí a mohou se na ní objevit puchýře a vředy. Dostane-li se mléko do oka hrozí oční vředy a zákal rohovky.

Zdroje: [2,C]

Obrázek 52

Rozchodník prudký

Sedum acre

Tlusticovité

Sasanka hajní

Anemome nemorosa

Pryskyřníkovité

Sasanka hajní je 5 - 20 cm vysoká, vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovité.

Stonek je lysý, někdy s nádechem do fialova. Lodyžní listy jsou řapíkaté v trojčetném přeslenu. Sasanka hajní nevytváří květenství. Květy jsou čistě bílé, nebo s nádechem do růžova, s 6 korunními lístky.

Doba kvetení: březen - květen

Sasanka hajní roste na čerstvých, na živiny bohatých půdách v listnatých, nebo smíšených lesích. Za příznivých podmínek vytváří rozsáhlé koberce květů, díky kterým je využívána jako okrasná květina a je vysazována v parcích.

Sasanka hajní je JEDOVATÁ rostlina! Obsahuje především jedy ranunkulin a protoanemonin. Projevy otravy se projevují jako u pryskyřníků - zvracením, průjmy, bolestí trávícího ústrojí.

Zdroje: [2,B]

Obrázek 54

Sasanka pryskyřníkovitá

Anemone ranunculoides

Pryskyřníkovité

Sasanka pryskyřníkovitá je 7 - 30 cm vysoká, vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovité.

Oddenek sasanky pryskyřníkovité je hnědý a vodorovně plazivý. Lodyha je přímá, bez přízemních listů nebo s pouhým jedním dlouze řapíkatým, trojčetným listem. Květy jsou jednotlivé. Okvětí je složené z pěti korunních lístků. Plody jsou 4 - 5 mm dlouhé, chlupaté nažky se zahnutým zobánkem.

Doba kvetení: březen - květen

Sasanka pryskyřníkovitá roste na čerstvých, na živiny bohatých půdách v listnatých, nebo smíšených lesích. Často ji nalezneme v blízkosti sasanky hajní. Za příznivých podmínek vytváří rozsáhlé koberce květů, díky kterým je využívána jako okrasná květina a je vysazována v parcích.

Sasanka pryskyřníkovitá je JEDOVATÁ rostlina! Obsahuje jedy ranunkulin a protoanemonin. Projevy otravy se projevují jako u pryskyřníků - zvracením, průjmy a bolestí trávícího ústrojí.

Zdroje: [1,2,B]

Obrázek 55

Sněženka podsněžník

Galanthus nivalis

Amarylkovité

Sněženka podsněžník je 10 - 15 cm vysoká, vytrvalá bylina s podzemní cibulí z čeledi amarylkovité.

Cibule sněženky mají kulovitý tvar. Listy jsou tmavě zelené, úzké a až 13 cm dlouhé. Květy jsou jednotlivé, nicí, sněhově bílé, s 3 vnějšími a 2 vnitřními okvětními lístky. Plodem je tobolka.

Doba kvetení: březen - duben

Sněženka podsněžník je chráněná rostlina. Roste především na vlhkých, vápenatých půdách v lužních lesích.

Sněženka podsněžník je JEDOVATÁ! Po pozření částí rostliny, zvláště pak její cibule, nastane otrava. Ta se projevuje zvracením, nevolnostmi a průjmy.

Zdroje: [2]

Obrázek 56

Stulík žlutý

Nuphar lutea

Leknínovité

Stulík žlutý je vytrvalá vodní rostlina z čeledi leknínovité.

Oddenek byliny vyrůstá z bahnitého dna. Vejčité listy, které plavou na hladině dosahují velikosti až 50 cm. Zlatě žluté, pětičetné květy mají v průměru až 5 cm. Plodem je tobolka, která zraje nad hladinou a po dozrání klesá ke dnu.

Doba kvetení: červen - srpen

Stulík žlutý je vodní rostlina. Vyskytuje se ve stojatých vodách s bahnitým dnem v místech s hloubkou okolo 1, 5 m . Je překrásnou rostlinou vhodnou do zahradních jezírek a to i díky své nenáročnosti. Není totiž závislý na čistotě vody, ve které roste.

Stulík žlutý je JEDOVATÝ! Rostlina obsahuje množství alkaloidů a glykosidů, které působí sedativně a mohou mít i halucinogenní účinky.

Zdroje: [A]

Obrázek 57

Svlačec rolní

Convolvulus arvensis

Svlačcovité

Svlačec rolní je vytrvalá bylina s mohutně rozvětveným systémem kořenových výběžků z čeledi svlačcovité.

Až 1, 5 m dlouhá lodyha svlačce je šestihranná, levotočivě ovíjivá nebo plazivá a nese střídavé, dlouze řapíkaté listy s kopinatou čepelí. Pětičetné květy vyrůstají z úžlabí listů a jsou dlouze stopkaté. Koruna je zvonkovitá, bílá nebo růžová. Plody jsou tobolky obsahující 1 - 4 černá semena.

Doba kvetení: květen - září

Svlačec rolní je České republice domácí druh. Je u nás běžně rozšířený a nalezneme jej téměř všude: na orných plochách, na mezích, na plotech atd. Je velmi obtížným plevelem, který značně snižuje kvalitu píce a svým obtáčením hospodářských rostlin způsobuje jejich poléhání.

Svlačec rolní je JEDOVATÝ! Celá rostlina a zejména pak její kořen obsahuje množství glykosidů a pryskyřic.

Zdroje: [6]

Obrázek 58

Šťavel kyselý

Oxalis acetosella

Šťavelovité

Šťavel kyselý je drobná, vytrvalá bylina dorůstající výšky 15 cm z čeledi šťavelovité.

Z niťovitého oddenku vyrážejí přízemní dlouze řapíkaté trojčetné listy složené ze tří srdčitých lístků. Jejich povrch je lysý, ale rub je pokrytý jemnými chloupky. Lodyha je zakrnělá. Květy rostou jednotlivě na tenkých zakřivených stopkách. Tvoří je pět podlouhle vejčitých kališních lístků a pět podobně tvarovaných korunních lístků bílé barvy s růžovým žilkováním. Plodem je tobolka.

Doba kvetení: duben - květen

Šťavel vyhledává vlhká, stinná místa v křovinách a v lesích, kde vytváří souvislé porosty.

Šťavel kyselý je JEDOVATÝ! Celá rostlina obsahuje kyselinu šťavelovou, která neblaze působí na ledviny. Pojídání velkého množství lístků šťavele může způsobit těžké zdravotní obtíže a může přivodit i smrt. Smrtelná dávka kyseliny šťavelové je pro člověka 4 - 5 g .

Zdroje: [6]

Obrázek 59

Talovín zimní

Eranthis hyemalis

Pryskyřníkovité

Talovín zimní je vytrvalá, jednodomá, 10 - 15 cm vysoká bylina s podzemní hlízou z čeledi pryskyřníkovité.

Přízemní listy se vyvíjejí až po odkvětu a jsou dlouze řapíkaté, okrouhlé a sedmičetné. Lodyžní listy vyrůstají v přeslenu přímo pod žlutými, oboupohlavnými květy pohárkovitého tvaru, s pěti korunními lístky a množstvím tyčinek. Plody jsou měchýřky.

Doba kvetení: únor - duben

Domovinou talovínu zimního je jižní Evropa. Vyhledává neutrální, humózní půdy a polostinná stanoviště. U nás se vyskytuje zplanělý, ale pěstuje se i na ozdobu na zahrádkách.

Talovín zimní je JEDOVATÝ! Celá rostlina a především její hlíza, obsahuje jedovaté glykosidy. Po pozření nastane otrava, která se projeví nevolností, nepravidelným dechem, poruchami vidění atd.

Zdroje: [1]

Obrázek 60

Vlaštovičník větší

Chelidonium majus

Mákovité

Vlaštovičník větší je vytrvalá až 80 cm vysoká bylina z čeledi mákovité.

Lodyha je přímá, větvená s roztroušenými štětinatými chloupky. Listy jsou střídavé, dolní řapíkaté, horní přisedlé. Čepele všech listů jsou lichozpeřené, na líci zelené, ze spod bělavě zelené. Listy jsou vejčité, laločnatě vroubkované. Květy jsou sytě žluté, široké do 2 cm po 2 - 6 řídkých okolících. Plodem vlaštovičníku je 2 - 5 cm dlouhá, šešulovitá tobolka, která obsahuje černá semena s bílým masíčkem.

Doba kvetení: květen - září

Vlaštovičník větší je nitrofilní a vláhomilný druh, který hojně roste podél cest, na mezích, rumištích, v křovinách, ale také v zahradách. Vyskytuje se téměř po celé Evropě, v Asii a v Severní Americe.

Vlaštovičník větší je JEDOVATÁ rostlina! Obsahuje množství toxických alkaloidů. I přes to se však využívá ve farmacii a v lidovém léčitelství. Nejznámější je asi užití žlutého mléka, které se vyskytuje ve všech částech rostliny, k odstraňování bradavic. Semena vlaštovičníku obsahují 40 - 60% technicky využitelného oleje.

Zdroje: [2,7,B]

Obrázek 61

Vratič obecný

Tanacetum

Hvězdnicovité

Vratič obecný je až 1, 6 m vysoká, vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovité.

Lodyha vratiče je přímá, v horní části větvená, v dolní téměř dřevnatá, na příčném řezu hranatá. Přisedlé, zpeřené listy s podlouhlými pilovitými lístky po rozemnutí intenzivně voní. Žluté květní úbory vyrůstají v chocholičnatých latách. Plody jsou nažky.

Doba kvetení: červenec - říjen

Domovinou vratiče obecného je Středomoří. V Česku zdomácněl a nyní se hojně vyskytuje na loukách, okrajích cest, příkopech apod. Vyhledává suché a výživné půdy.

Vratič obecný je JEDOVATÝ! Celá rostlina obsahuje jedovaté silice, hořčiny a třísloviny. Po požití nastane otrava, která se projeví zvracením, průjmem a může při ní dojít k poškození ledvin a nervového systému. U těhotných žen může způsobit potrat. Díky těmto toxickým látkám může sloužit i jako přírodní insekticid.

Zdroje: [6,8]

Obrázek 62