Opadavé dřeviny
Bez černý, bez chebdí
Sambacus nigra
Zimolezovité
Bez černý je až 10 m vysoký strom se zakřiveným kmenem, nebo 3 - 7 m vysoký a široký keř z čeledi zimolezovité.
Kůra bezu je hnědá a rýhovaná. Větve mají uvnitř bělavou vatovitou dřeň. Listy jsou lichozpeřené, elipsovité, na okrajích zoubkované. Drobné, nažloutle bílé květy jsou uspořádány do nápadných vrcholíků, které charakteristicky voní. Plodem jsou drobné černé bobule označované jako "bezinky".
Doba kvetení: květen - červen
Bez černý je běžný evropský druh. Roste především při okrajích lesů a v nich. Občas bývá označován za plevel mezi dřevinami, protože osidluje místa s narušenou půdou, pukliny v chodnících, smetiště apod.
Plody bezu mohou být ve větším množství nebo za syrového stavu JEDOVATÉ! Způsobují nevolnost, zvracení a průjmy. Jsou ale oblíbené pro svou výbornou chuť v sirupech, marmeládách, nebo povidlech. Mnohem nebezpečnější než bez černý je jeho příbuzný bez chebdí, jehož oválné peckovičky mohou způsobit dokonce otravu smrtelnou!
Zdroje: [2,3]
Obrázek 16
Brslen evropský
Evonymus europaeus
Jesencovité
Brslen evropský je 2 - 8 m vysoký stromek, nebo keř z čeledi jesencovité.
Podlouhle vejčité listy na krátkých řapících vyrůstají vstřícně na čtyřhranných větévkách. Zelená barva listů na podzim přechází do tmavě červené. Drobné, žlutozelené, čtyřčetné květy jsou seskupeny v lichookolících. Plody jsou čtyřhranné, červené tobolky s oranžovými míšky, ve kterých se ukrývají bílá semena.
Doba kvetení: květen - červen
Brslen evropský se v přírodě vyskytuje převážně ve vyšších nadmořských výškách. Pro svůj dekorativní vzhled je ale často vysazován v zahradách a parcích, kde dobře snáší vlhčí humózní půdy.
Brslen evropský je JEDOVATÝ! Všechny části rostliny obsahují jedovaté látky podobné alkaloidům (evonin), jedovaté srdeční glykosidy (evonymin) atd. Nebezpečný je především pro malé děti, pro které mohou být lákavé jeho výrazné plody. Známé jsou i otravy truhlářů, kteří zpracovávali brslenové dřevo.
Zdroje: [2,6]
Obrázek 17
Buk lesní
Fagus sylvatica
Bukovité
Buk lesní je opadavý listnatý strom s rozložitou korunou dorůstající výšky 30 - 40 m z čeledi bukovité.
Kůra buku je šedá a hladká. Pupeny bývají úzké a zašpičatělé. Řapíkaté, široce vejčité listy jsou leskle zelené, na podzim sytě hnědé. Samčí květy, kulovité jehnědy, visí na dlouhých stopkách, zatímco samičí květy jsou vzpřímené a uzavřené v číšce se čtyřmi chlopněmi. Na podzim z nich dozrávají jehlanovité oříšky s tvrdým obalem (bukvice), které se po dozrání rozpadnou na čtyři části.
Doba kvetení: duben - květen
Buk lesní je u nás hojným druhem. Vyhledává vlhká a stinná místa. Je často vysazován v parcích jakožto okrasná dřevina, nebo ve velkém množství na dřevo. Bukové dřevo je velmi kvalitní, a proto se užívá v nábytkářství.
Buk lesní je JEDOVATÝ! Po pozření většího množství syrových plodů obsahujících jedovaté taniny nastane otrava, která se projeví nevolnostmi, křečemi a známkami ochrnutí. Prach z bukového dřeva má rakovinotvorné účinky.
Zdroje: [3]
Obrázek 18
Dřišťál
Berberis
Dřišťálovité
Dřišťál je až 2, 5 m vysoký, opadavý keř z čeledi dřišťálovité.
Kůra dřišťálu má stejně jako jeho 2 - 4 cm podélně eliptické listy červený nádech. Listy dlouhých větviček jsou přeměněny na cca 2 cm trny. Šestičetné, zlatožluté květy rostou v převislých hroznech. Plodem jsou drobné červené bobule.
Doba kvetení: duben - červen
Dřišťálů existuje na světě mnoho druhů. V Evropě se nejhojněji vyskytuje dřišťál obecný, který osidluje teplé slunné stráně a pastviny. V parcích je zase možno spatřit okrasný dřišťál Thunbergův.
Dřišťály jsou léčivé rostliny s obsahem řady alkaloidů - hlavně berberin, berbamin a oxyacantin, které se vyskytují především v kůře. V malých dávkách působí projímavě a močopudně, ve velkých však mohou způsobit ochrnutí dýchacích a pohybových center! Dříve se dřišťály pěstovaly hlavně kvůli svým kyselým plodům, které obsahují velké množství vitaminu C a organických kyselin. Při konzumaci této MÍRNĚ JEDOVATÉ rostliny je tedy obezřetnost rozhodně na místě!
Zdroje: [2,9]
Obrázek 19
Dub letní
Quercus robur
Bukovité
Dub letní je mohutný, listnatý strom s rozložitou korunou z čeledi bukovité. Dorůstá výšky až 45 m.
Kůra dubu je šedá a popraskaná. Tmavozelené listy jsou výrazně laločnaté. Samčí jehnědy jsou kulovité a visí na dlouhých stopkách. Nenápadné samičí květy jsou těm samčím velmi podobné. Liší se však ve velikosti. Nesou drobné květy a vyrůstají na kratších stopkách. Plody jsou v hroznech a na dlouhých stopkách rostoucí žaludy, které jsou častou potravou veverek.
Doba kvetení: duben - květen
Dub letní není nijak náročnou dřevinou. Roste téměř ve všech typech půd a díky svým kořenům, které má hluboko zapuštěné, dobře odolává větru. Pro svou mohutnost a dlouhověkost je často vysazovanou parkovní dřevinou.
Dub letní je JEDOVATÝ! Celá rostlina a především pak nezralé žaludy obsahuje jedovaté třísloviny. Po požití může dojít k poškození jater, ledvin a červených krvinek. Prach z dubového dřeva je též považován za rakovinotvorný.
Zdroje: [3]
Obrázek 20
Jerlín japonský
Sophora japonica
Bobovité
Jerlín japonský je 20 - 30 m vysoký opadavý strom z čeledi bobovité.
Kůra je v mládí hnědošedá, ve stáří až do černa. Pupeny má postavené střídavě. Listy jsou leskle tmavozelené, lichozpeřené, 15 - 30 cm velké, složené z 9 - 17 2 cm vejčitých lístků s krátkými chlupatými řapíky. Oboupohlavné, krémově bílé květy rostou v hroznovitých latách. Plody jsou polodužnaté nepukavé lusky, které obsahují 1 - 6 černavých semen.
Doba kvetení: srpen - září
Původní domovinou jerlínu japonského je východní Asie. Do Evropy byl dovezen v průběhu 18. století. U nás je pěstován v parcích, kde jej nalezneme na slunných místech. Dobře snáší znečištěné ovzduší a suché půdy. V zimě snadno omrzá.
Jerlín japonský je JEDOVATÝ! Celá rostlina, zejména plody, obsahuje jedovatý alkaloid cytisin, který způsobuje nevolnosti a dráždí dýchání.
Zdroje: [5,9]
Obrázek 21
Jeřáb ptačí
Sorbus aucuparia
Růžovité
Jeřáb ptačí je až 5 m vysoký, opadavý strom z čeledi růžovité.
Kůra jeřábu je šedá, hladká, ve stáří brázditá. Listy jsou lichozpeřené, složené z 5 - 10 párů zelených, podlouhle kopinatých a na okraji pilovitých lístků. Drobné, bílé, pětičetné květy jsou uspořádány do bohatých vrcholíků. Plody jsou lesklé, oranžově červené malvice.
Doba kvetení: květen - červen
Jeřáb ptačí je v České republice hojným druhem. Vyhledává stinná až polostinná stanoviště s kyselými půdami chudými na živiny.
Plody
jeřábu ptačího jsou důležitou složkou potravy ptáků a lesní zvěře. Květy
se využívají k léčivým obkladům při ekzémech, nebo v ženském
lékařství. Pozor ale na konzumaci netepelně upravených plodů, které mohou kvůli
obsahu kyseliny parasorbinové a kyanovodíku přivodit lehčí otravu
(nevolnost, bolesti hlavy apod.)! Sušením a vařením se však jedovatost
vytrácí, a proto se při konzumaci kompotů, sirupů a marmelád není
čeho obávat.
Zdroje: [C]
Obrázek 22
Jinan dvoulaločný
Ginkgo biloba
Jinanovité
Jinan dvoulaločný je až 40 m vysoký dvoudomý opadavý strom, poslední žijící zástupce z čeledi jinanovité.
Borka kmene je šedá. Opadavé listy vyrůstají ve svazečcích na kolcových větévkách a mají plochou, klínovitou čepel rozdělenou na dva laloky. Samčí květy jsou jehnědovité, zatímco samičí visí na dlouhé stopce. Plodem je 3 cm veliká, žlutá, kulovitá peckovice na dlouhé stopce, rozlišená na vnitřní dřevnatou a vnější dužnatou část. Dužnaté části plodů jinanů obsahují organické kyseliny, které jsou původci nepříjemného zápachu i možného podráždění pokožky.
Doba kvetení: květen
Jinan dvoulaločný pochází z východní Asie. Je oblíbenou parkovou rostlinou. Je odolný vůči znečištěnému ovzduší a mrazům.
Jinany jsou léčivými rostlinami, které spousta lidí
užívá jako prevenci proti mozkovým příhodám, infarktu apod. Uvádím je ale zde
jako možné pro člověka nebezpečné rostliny, protože by jejich užívání laickou
veřejností mohlo vést ke zdravotním obtížím. Někdy totiž mohou jinany vyvolat
bolesti hlavy, žaludku, nebo střevní potíže. Na pozoru by dále měli být lidé, kteří berou léky proti krevní
srážlivosti. Jinany údajně zvyšují sklon ke krvácivosti.
Zdroje: [5,9]
Obrázek 23
Jírovec maďal
Aesculus hippocastanum
Jírovcovité
Jírovec maďal, nebo též kaštan koňský je až 25 m vysoký, statný, opadavý strom z čeledi jírovcovité.
Jírovce jsou vysoké stromy s velmi hustou korunou a černošedou borkou, která se odlupuje v šupinách. Sytě hnědé, až 3, 5 cm dlouhé pupeny jsou lepkavé. Jejich listy jsou vstřícné, dlanitě složené z 5 - 7 lístků s pilovitým okrajem. Květy jsou krémově bílé s červenými a žlutými skvrnami, sestavené v dlouhých latách a mají pěticípý zvonkovitý tvar. Plody jsou ostnité tobolky s 2 - 3 velkými hnědými semeny - "kaštany".
Doba kvetení: květen - červen
Kaštan koňský pochází z jihovýchodní Evropy. V 16. století se ale začal hojně vysazovat i v parcích, na okrajích cest a silnic ve střední Evropě. Dnes jej můžeme nalézt i v lesích, kde tvoří součást potravy zvěře.
Kůra a listy jírovce maďalu jsou MÍRNĚ JEDOVATÉ! Rostlina obsahuje množství glykosidů, tříslovin, pektinů, aj. Nezralé plody obsahující saponiny jsou ve větším množství také JEDOVATÉ! V minulosti byl využíván v lidovém léčitelství. Dnes slouží především jako krmivo pro zvěř a také včelařům jako důležitá medonosná rostlina. Jeho dřevo je využíváno k výrobě nábytku.
Zdroje: [2,3,6]
Obrázek 24
Kalina obecná
Viburnum opulus
Zimolezovité
Kalina obecná je až 4 m vysoký keř, nebo stromek z čeledi zimolezovité.
Její kůra je světle šedá. Listy jsou dlouze řapíkaté, třílaločné nebo pětilaločné, na líci lysé, ze spod jemně pýřité. Kulovitá květenství se skládají z velkých, bílých, neplodných, okrajových plodů a menších, plodných, vnitřních květů s narůžovělými korunami. Plody jsou světle červené peckovice, které dozrávají v září. Jejich dužnina nepříjemně páchne.
Doba kvetení: květen - červen
Kalina obecná je v České republice hojnou dřevinou. Roste na vlhčích místech v polostínu. Běžně ji nalezneme v lesích, v křovinách a na pasekách. Je ale také často vysazovanou okrasnou dřevinou v zahradách a parcích.
Kalina obecná je JEDOVATÁ! Nejvíce jedovatá je kůra kaliny, která obsahuje jedovaté glykosidy, hořčiny, třísloviny a organické kyseliny. Jedovaté jsou však i listy a především plody, které mohou být pro svůj vzhled pro děti velmi lákavé! Ptáci se plodům zdaleka vyhýbají. Po požití částí rostliny se projeví otrava v podobě zvracení a průjmů. Starší zdroje však uvádějí i nebezpečí zánětu trávícího ústrojí a smrti!
Zdroje: [1,6]
Obrázek 25
Katalpa trubačovitá
Catalpa bignonioides
Trubačovité
Katalpa trubačovitá je až 20 m vysoká, listnatá, opadavá dřevina se širokou kulovitou korunou z čeledi trubačovité.
Katalpy mají krátké, šedavě hnědé kmeny, na kterých se ve stáří vytváří tenká borka. Drobné pupeny jsou rezavě hnědé. Dlouze řapíkaté, srdčité, 15 - 25 cm velké listy vyrůstají velmi pozdě (v červnu). Po rozemnutí nepříjemně zapáchají. Oboupohlavné bílé květy se žlutými proužky a vínovými tečkami jsou uspořádány v latách. Plody jsou až 40 cm dlouhé tobolky, které zůstávají na stromech po celou zimu. Jejich semena jsou nepoživatelná. Svým vzhledem mohou katalpy připomínat malé jírovce maďaly.
Doba kvetení: červen - červenec
Původní domovinou katalp je Severní Amerika. U nás jsou ale i přes svou malou odolnost vůči mrazům často pěstovány kvůli dekorativnímu zevnějšku v alejích, parcích a zahradách.
Katalpa trubačovitá je díky obsahu alkaloidů MÍRNĚ JEDOVATÁ! SILNĚ JEDOVATÉ jsou její kořeny.
Zdroje: [3,5,9]
Obrázek 26
Kustovnice cizí
Lycium halimifolium
Lilkovité
Kustovnice cizí je 1 - 3 m vysoký keř s prutovitými větvemi z čeledi lilkovité.
Větve starších rostlin jsou obloukovitě převislé s tenkými, lámavými kolcovitými trny. Jednoduché listy jsou střídavé, krátce řapíkaté. Fialové květy vyrůstají ve svazečcích a podobají se květům potměchuti. Plody jsou podlouhlé, červené bobule.
Doba kvetení: červen - srpen
Domovinou kustovnice je Středomoří. U nás však zdomácněla, a proto její výskyt u cest, na zdech, nebo jako součást živých plotů není výjimkou. Je odolná vůči suchu a dobře snáší znečištěné ovzduší.
Kustovnice cizí je JEDOVATÁ! V plodech, listech i ve větvích kustovnice jsou obsaženy jedovaté alkaloidy. Otrava se projevuje zrudnutím v obličeji, suchem v ústech a zrychleným tepem.
Zdroje: [6]
Obrázek 27
Loubinec pětilistý
Parthenocissus quinquefolia
Révovité
Loubinec pětilistý, lidově nazývaný "psí víno", je popínavá, 8 - 15 m vysoká dřevina z čeledi révovité.
Kůra loubince je žlutohnědá. Listy jsou načervenalé, opadavé, dlanitě složené a pětičetné. Samotné lístky mají pilovitý okraj. Na podzim se listy nápadně vybarví. K šplhání po stromech a stěnách jim slouží úponky s přísavnými destičkami, které vylučují lepivou látku. Ta jim umožňuje lépe se přichytit k podkladu. Květy jsou nenápadné, zelené a vyrůstají ve vrcholících. Plodem jsou tmavě modré bobule.
Doba kvetení: červenec - září
Loubinec pětilistý je nepůvodní druh. Pochází z Ameriky. Pěstuje se především v parcích a na zahradách a to kvůli svým krásně barevným listům. Často jej lze spatřit na zdech domů a na zídkách.
Loubinec pětilistý je léčivá rostlina jejíž plody jsou JEDOVATÉ! Američtí indiáni užívali odvar z kořenů k léčbě průjmů a při problémech s močením. U citlivých jedinců však může pouhý kontakt s rostlinou vyvolat podráždění.
Zdroje: [A,B]
Obrázek 28
Pámelník bílý
Symphoricarpos albus
Zimolezovité
Pámelník bílý je 1 - 3 m vysoký hustě větvený keř z čeledi zimolezovité.
Mladé větvičky mají šedavě hnědou kůru, zatímco starší jsou tmavě hnědé. Vstřícné, vejčitě okrouhlé listy s krátkými řapíky jsou na líci tmavě zelené a na rubu šedavě zelené. Nenápadné, narůžovělé květy pámelníku rostou v krátkých koncových hroznech. Plodem jsou šťavnaté, bílé, kulovité bobule.
Doba kvetení: červen - listopad
Pámelník bílý je původem severoamerická rostlina, která u nás zcela zdomácněla. V minulosti byl jedním z nejčastěji vysazovaných keřů v parcích a zahradách. Roste prakticky všude a často zplaňuje. V zimě neomrzá, snáší mírné zastínění a není náročný ani na půdu.
Celá rostlina a především její plody, které obsahují saponiny a další doposud neprozkoumané látky, je JEDOVATÁ! Děti si s oblibou hrají s jejími bílými plody, které po zmáčknutí s praskotem pukají. Jejich požití by však bylo škodlivé a nebezpečné. Ptactvu slouží bobule jako potrava v zimě a husté křoví zase jako úkryt. Pámelník bílý je také ceněnou medonosnou rostlinou.
Zdroje: [5,6]
Obrázek 29
Platan západní
Platanus occidentalis
Platanovité
Platan západní je až 40 m vysoký strom s širokou korunou z čeledi platanovité.
Kůra platanu je šedohnědá. Ve stáří se odlupuje, čímž zanechává velké žluté záplaty. Pupeny jsou velké a narezlé. Leskle zelené, střídavé, dlouze řapíkaté listy se 3 - 5 laloky vyrůstají až v květnu. Květy jsou rozlišeny na samčí a samičí, jsou jednodomé a vyrůstají v kulovitých květenstvích na dlouhých stopkách. Plody jsou nažky s dlouhým chmýřím uspořádané v kulovitých plodenstvích. Dozrávají v listopadu.
Doba kvetení: květen
Původní domovinou platanů je Středomoří. U nás se ale hojně vysazují v parcích, protože jim nevadí znečištěné ovzduší a zasolené půdy.
Platany jsou nebezpečné rostliny! Po styku s kůrou, plody, květy, nebo listy mohou platany u citlivějších jedinců vyvolat podráždění. Nebezpečné jsou i chloupky z rozpadajících se hlávek, které létají vzduchem a mohou způsobovat alergické záněty spojivek a dýchacích cest.
Zdroje: [3,5,9]
Obrázek 30
Ptačí zob obecný
Ligustrum vulgare
Olivovníkovité
Ptačí zob obecný je opadavý, ale i stálezelený, nebo poloopadavý 1 - 3 m vysoký keř z čeledi olivovníkovité.
Zelené, kožovité, celokrajné listy ptačího zobu na krátkých řapíkách se silným středovým žebrem vyrůstají na poměrně ohebných větvičkách ve vstřícném postavení. Čistě bílé, čtyřčetné, příjemně vonící květy jsou sdruženy do koncových lat. Plody jsou černé bobule, které představují zdroj potravy pro zpěvné ptactvo.
Doba kvetení: červen - červenec
Ptačí zob je jednou z nejlepších dřevin pro živé ploty. Lze jej dobře tvarovat a není ani příliš náročný. V přírodě ho lze nalézt v lužních lesích a na okrajích lesů.
Jedovatost ptačího zobu zatím nebyla prokázána. V jeho pletivech však byl zjištěn glykosid ligustrin. Ve Spojených státech byly zaznamenány otravy koní, kteří pozřeli větší množství větviček keře. Dá se tedy předpokládat, že jsou bobule ptačího zobu nebezpečné!
Zdroje: [2,9]
Obrázek 31
Střemcha hroznatá
Prunus padus
Růžovité
Střemcha hroznatá je až 15 m vysoký strom, nebo keř z čeledi růžovité.
Její koruna bývá hustě olistěná. Na převislých, leskle vínových větvích jsou snadno pozorovatelné čočinky. Kůra kmene je zbarvená do šeda. Listy jsou střídavé, široce vejčité. Mladé listy po rozemnutí voní po hořkých mandlích. Bílé kvítky vyrůstají v pevných hroznech a po dozrání se mění na lesklé černé třešničky. V nejedovaté, trpké dužině se skrývá vejčitá pecka s hořkým a prudce jedovatým semenem.
Doba kvetení: květen - červen
Střemchy jsou rozšířené téměř po celé Evropě. Vyžadují vlhké půdy bohaté na nerostné živiny. Nejčastěji se vyskytují na slunných místech podél vodních toků.
Střemcha hroznatá je
JEDOVATÁ! Kůra, listy a semena obsahují těkavé látky (kyanovodík), které
usmrcují hmyz a drobné živočichy na dálku. Otrava u lidí se
projevuje nevolností, dušností a hořkomandlovým pocitem v ústech.
Jsou popsány smrtelné otravy zvířat i lidí!
Zdroje: [3,5]
Obrázek 32
Svída bílá, svída krvavá
Cornus sanguinea
Dřínovité
Svída krvavá je 2 - 5 m vysoký keř z čeledi dřínovité.
Kůra svídy je nachově červená. Eliptické, zašpičatělé, zelené listy se třemi páry obloukovitých žilek se na podzim barví do vínova. Bílé květy vyrůstají v chocholičnatých květenstvích a zapáchají po rybách. Plody jsou 1 cm velké, matné, modročerné peckovice.
Doba kvetení: květen - červen
Svída krvavá je hojná rostlina vysazovaná v parcích a na zahradách především kvůli své nenáročnosti a pro svůj i přes zimu dekorativní vzhled. V přírodě ji nalezneme v křovinách a na okrajích lesů.
Plody svídy krvavé se označují jako nepoživatelné a
mají svíravé účinky. V lidovém léčitelství se využívaly k vyvolávání
průjmů. Listy svídy mohou u citlivých jedinců vyvolat podráždění. Podobné
účinky má i její příbuzná svída bílá, jejíž plody mají bílou barvu.
Zdroje: [2,9]
Obrázek 33
Šeřík obecný
Syringa vulgaris
Olivovníkovité
Šeřík obecný je opadavý strom, nebo keř dorůstající výšky 6 - 7 m z čeledi olivovníkovité.
Kůra šeříku je drsná a hnědošedá. Srdčité listy lehce protáhlé do špičky vyrůstají na větvičkách vstřícně a každý má zřetelný zelený rub a sytější líc. Drobné květy trubkovitého tvaru s charakteristickou vůní jsou uspořádány v až 20 cm dlouhých latách. Jejich barva se liší dle odrůd od bílé až po červenofialovou. Plodem jsou kožovité tobolky, které obsahují dvě křídlatá semena.
Doba kvetení: květen
Domovinou šeříků je jihovýchodní Evropa. U nás jsou hojně pěstovány v parcích a v zahradách jakožto okrasné dřeviny s dekorativními a sladce vonícími květy. Jejich pevné avšak pružné dřevo se užívá též v nábytkářství.
Šeřík obecný je JEDOVATÝ! Plody, kůra, listy a kořeny obsahují toxický syringin, který může při kontaktu s pokožkou vyvolat podráždění. Dráždí také sliznice.
Zdroje: [A]
Obrázek 34
Škumpa orobincová
Rhus typhina
Ledviníkovité
Škumpa orobincová je okrasný, až 10 m vysoký strom, nebo keř z čeledi ledviníkovité.
Hnědá borka škumpy je ve stáří mělce brázditá. Pupeny jsou nahé, rezavě chlupaté. Lichozpeřené, 20 - 40 cm dlouhé, střídavé listy jsou složené z až 30 pilovitých lístků. Dvoudomé květy - samčí žlutozelené a samičí tmavě červené tvoří koncové laty. Plody jsou vínové, chlupaté peckovičky, které na rostlině vytrvávají přes zimu.
Doba kvetení: červen
Škumpa pochází ze Severní Ameriky. V Čechách se začala pěstovat v průběhu 19. století a pro svůj dekorativní vzhled se u nás vysazuje v parcích a zahradách doposud. Je nenáročná a často zplaňuje.
Škumpa orobincová je MÍRNĚ JEDOVATÁ! Celá rostlina
obsahuje jedovaté látky, které vyvolávají alergické reakce. Díky obsahu
tříslovin a glykosidů je jedovatá. Její pozření ale není příliš
očekávané.
Zdroje: [5,9]
Obrázek 35
Štědřenec odvislý
Laburnum anagyroides
Bobovité
Štědřenec odvislý je 3 - 10 m vysoký strom, nebo keř z čeledi bobovité.
Kůra štědřence je hladká, hnědavě zelená. Listy jsou trojčetně zpeřené s oválnými, na rubu jemně chlupatými lístky na krátkém řapíku. Květy jsou zlatavě žluté, seskupeny v dlouhých převislých hroznech. Plodem jsou hnědé lusky.
Doba kvetení: květen - červen
Štědřenec odvislý je v České republice nepůvodním druhem. Pochází z jižní Evropy, kde roste v houštinách a v dlouhých převislých porostech. U nás ho najdeme především v parcích a okrasných zahradách, kde je oblíbený pro svůj vzhled.
Štědřenec zlatý déšť je JEDOVATÝ! Otrava se projevuje zvracením, rozšířenými zorničkami, ospalostí a křečemi. Nebezpečné jsou především jeho plody, které mohou dětem připomínat lusky hrášku. K otavě jich stačí velmi málo - i méně než 5 !!! To ho řadí k nejjedovatějším rostlinám u nás.
Zdroje: [2]
Obrázek 36
Trnovník akát
Robinia pseudoacacia
Bobovité
Trnovník akát je až 25 m velký strom z čeledi bobovité.
Jeho kůra je rýhovaná a silně rozpukaná. Na načervenalých větvičkách nesoucích párové trny vyrůstají lichozpeřené listy mající 3 - 10 párů lístků. Květy jsou bílé, uspořádané asi v 20 cm dlouhých převislých hroznovitých květenstvích. Plodem jsou 5 - 10 cm dlouhé ploché lusky.
Doba kvetení: červen
Trnovník akát pochází ze Severní Ameriky, odkud byl v 17. století dovezen do Evropy jako okrasný strom. U nás byl vysazován v parcích a na okrajích cest. Jeho kvalitní tvrdé dřevo bylo často využíváno k výrobě plotů, žebříků atd.
Trnovník akát je
JEDOVATÁ dřevina! Semena a kůra obsahují toxické látky. Zároveň je
invazivním druhem - vytlačuje původní vegetaci. Díky nadměrnému vylučování
dusíku a toxinů, které se dostávají do půdy, nemohou růst v jeho
blízkosti jiné než nitrofilní druhy rostlin.
Zdroje: [3,B]
Obrázek 37
Třešeň mahalebka
Prunus mahaleb
Růžovité
Třešeň mahalebka je až 10 m vysoký, opadavý strom, nebo keř s hustou korunou z čeledi růžovité.
Třešeň mahalebka je stromem s hladkou, hnědou borkou a menšími, leskle zelenými, vejčitými listy, které vyrůstají na kratších větvích ve svazcích společně s drobnými bílými květy silné vůně. Jimi je rostlina v době květu zcela obsypána. Plody jsou černé, lesklé, asi 1 cm veliké peckovičky trpké chuti.
Doba kvetení: duben - květen
Třešeň mahalebka bývá díky svému velmi dekorativnímu vzhledu často pěstována v okrasných zahradách a v parcích. Dobře roste na slunečných stanovištích. Je nenáročnou dřevinou, která dobře odolává mrazu a městskému smogu.
Třešeň mahalebka patří mezi JEDOVATÉ rostliny! Její plody jsou podle webových stránek TISu sice téměř nejedovaté a nebezpečí otravy hrozí až po požití více než 20 peckoviček, ale i tak bychom si na ni měli dávat pozor.
Zdroje: [F,G]
Obrázek 38