Jehličnany
Cypřišek hrachonosný
Chamaecyparis pisifera
Cypřišovité
Cypřišky hrachonosné jsou stálezelené, štíhlé, až 40 m vysoké stromy s kuželovitou korunou z čeledi cypřišovité.
Červenohnědá kůra se odlupuje v šupinách. Větve jsou ploché, různě větvené, s listy podobnými šupinám žlutozelené, zelené či šedavé barvy. Květy jsou jednodomé. Samčí šištice jsou žlutavě zelené, zatímco samičí nafialovělé. Po opylení začínají dozrávat drobné, hnědé, kulovité šišky, které obsahují 2 - 4 drobná semena s křídlatým lemem.
Doba kvetení: březen - květen
Cypřišky pocházejí ze Severní Ameriky, odkud se k nám dostaly až v průběhu 19. století. Jsou hojně vysazovány v parcích a v zahradách, protože dobře snášejí stinná místa a znečištěné ovzduší.
Cypřišky jsou JEDOVATÉ! Celá rostlina obsahuje jedovaté silice, které mohou u citlivějších jedinců vyvolat podráždění. Po požití hrozí otrava, která se projevuje zvracením, průjmy, křečemi, zrychleným tepem atd. V těžších případech může dojít k poškození ledvin, jater a lze i zemřít!
Zdroje: [3,5,9]
Obrázek 1
Jalovec čínský
Juniperus chinensis
Cypřišovité
Jalovec čínský je 2 - 3 m vysoký strom, nebo keř z čeledi cypřišovité.
Šedozelené jehlice vyrůstají ve svazcích po třech a jsou ostré a zploštělé. Jalovce jsou dvoudomé rostliny. Samčí květy rostou v malých žlutých šišticích. Zelené samičí květy vyrůstají v šišticích a po uplynutí 2 - 3 let se z nich stávají modré bobule, jalovčinky, s průměrem 4 - 12 mm. Právě jalovčinky dodávají typickou chuť a vůni džinu.
Doba kvetení: březen - duben
Jalovec čínský se vyskytuje téměř ve všech biotopech. Dobře snáší suchou a na živiny chudou půdu. Jen výjimečně jej však nalezneme na stinných místech, protože je světlomilnou dřevinou.
Jalovec čínský je JEDOVATÝ! Rostlina obsahuje množství tříslovin, silic a kyselin. U citlivých lidí tedy může pouhý kontakt s rostlinou vyvolat podráždění kůže. Po požití většího množství rostliny nastane poškození ledvin a hrozí i potrat.
Zdroje: [3,A]
Obrázek 2
Jalovec chvojka klášterská
Juniperus sabina
Cypřišovité
Jalovec chvojka klášterská je až 1, 5 m vysoký jehličnatý keř z čeledi cypřišovité.
Kůra jalovce je lístkovitě se loupající a načervenalá. Husté větvičky se šupinovitými jehlicovitými listy po rozemnutí nepříjemně zapáchají. Květní šištice jsou nenápadné, jednopohlavné. Šišticovité bobule jsou 4 - 6 mm velké, šedavě modré.
Doba kvetení: duben - květen
Jalovec chvojka klášterská je v České republice hojně vysazovanou parkovou dřevinou. Oblíbený je především pro svůj vzhled a nenáročnost - roste na slunečných i stinných půdách, suchých i vlhkých a není citlivý ani na pH.
Všechny části rostliny jsou prudce JEDOVATÉ! Rostlina obsahuje jedovaté silice, které dráždí pokožku a mohou způsobit puchýře. Po pozření rostliny se dostaví otrava. Ta se projevuje zvracením, záněty ledvin, krvavými průjmy apod. V minulosti se jalovec chvojka využíval k vyvolání potratu u těhotných žen. Mnoho žen na to ale škaredě doplatilo doživotními následky a mnohdy také smrtí.
Zdroje: [3,H]
Obrázek 3
Tis červený
Taxus baccata
Tisovité
Tis červený je jehličnatý, dvoudomý, 12 - 20 m vysoký, dlouhověký (až 2000 let), vždyzelený keř, nebo strom z čeledi tisovité.
Tis červený je vícekmenný keř, nebo strom s červenou, šupinatou kůrou. Jeho jehličí je neopadavé, ploché, leskle tmavě zelené. Samičí květy jsou kulovité, zatímco samčí květy mají vzhled pupenů. Semena jsou vejcovitá, obklopená červeným míškem.
Doba kvetení: březen - duben
Tis červený je v České republice původním druhem. Je rozšířen v severní a střední Evropě, Malé Asii a Zakavkazí. Je hojně vysazován v parcích, na hřbitovech a na zahradách, protože je nenáročný, hezky vypadá a dobře snáší nečisté městské ovzduší. Roste v polostínu na vlhkých a kamenitých půdách.
Tis červený je prudce JEDOVATÝ! Celá rostlina krom červeného míšku obsahuje toxické látky - alkaloidy taxin, milosin, efedrin atd. Nebezpečí taxinu je především v jeho rychlém vstřebávání, kterým značně ovlivňuje otravu. Po požití semen nebo jehličí tisu je nutné ihned zavolat lékaře. Již po 30 minutách se totiž začnou projevovat známky otravy - křeče ve svalstvu, nevolnost, zvracení, poblednutí apod. a do dvou hodin nastává smrt, která je při tomto druhu otravy bohužel velmi častá. Není na ni protilék a čas hraje velkou roli. K otravě člověka stačí rozkousat několik semen nebo sníst hrst jehličí!
"Smutnou událostí byl úhyn klisny Chrudimky, deponované v prostoru státního zámku Slatiňany. Následná pitva prokázala, že příčinou byla otrava tisovými větvičkami, které Chrudimce musel podat nějaký návštěvník. Chrudimka tak nechtě rozšířila smutné řady zvířat, která zbytečně uhynula jen díky lidské bezohlednosti a naivitě."
Zdroje: [3,B,I]
Obrázek 4
Zerav západní
Thuja occidentalis
Cypřišovité
Zerav západní neboli túje je jednodomý, vždyzelený jehličnan z čeledi cypřišovité.
Zeravy jsou vysoké, husté, úzce kuželovité stromy dosahující výšky 40 metrů. Jejich zbrázděná kůra má tmavě červenohnědou barvu. Šupinovité listy jsou leskle zelené, z vrchu bělavé a velmi aromatické. Samičí šištice jsou kuželovité, 10 - 15 mm velké a zbarvují se do hněda. Samčí šištice se zbarvují do červena.
Doba kvetení: duben - květen
Zeravy rostou především ve smíšených lesích, často na vápencových podložích. Pro své dobré vlastnosti při stříhání jsou od 16. století, kdy byly dovezeny ze Severní Ameriky, často pěstovány i v Evropě - v parcích, na zahradách a na hřbitovech.
Zerav západní je JEDOVATÝ! Díky obsahu thujonu a jeho derivátů může jeho silice při kontaktu s pokožkou vyvolat silné podráždění spojené se zarudnutím a svěděním. Při požití kterékoli části rostliny se projeví otrava v podobě zvracení, průjmů, zvýšeného krevního tlaku a zrychleného tepu.
Zdroje: [3]
Obrázek 5