Rostliny nás doprovázejí po celý život téměř na každém našem kroku a my jich, aniž bychom si to občas uvědomovali, hojně využíváme. Život každého člověka, každého živočicha na naší planetě bezmezně závisí na jejich existenci.

Tyto stránky mají za úkol seznámit čtenáře s nejrozšířenějšími jedovatými a nebezpečnými druhy dřevin a bylin vyskytujícími se na území města Chrudimi, které mohou způsobit a občas bohužel skutečně způsobují vážná ohrožení zdraví a životů lidí. Jejich znalost považuji za velmi důležitou, neméně důležitou, jako znalost užitkových druhů rostlin, a proto jsem se rozhodla k jejich sepsání.

Jedovatost je vlastnost chemických sloučenin vyvolat otravu u osob, nebo živočichů, které látku požili, vdechli, nebo absorbovali přes kůži. Stanovení hranice, jestli je daná rostlina jedovatá, mírně jedovatá, zdraví škodlivá či dráždivá je ale velmi obtížné, a proto bychom měli tuto hranici jedovatosti brát s rezervou. Již v 15. století Paracelsus, otec toxikologie, napsal: "Všechno je jed, ve všem je jed. Záleží pouze na dávce." Jeho tvrzení bylo pravdivé, protože u mnohých rostlinse projevují účinky jedu až po požití většího množství části jedovaté rostliny. U jiných ale zase stačí k otravě pouhá jedna bobule. Dále nutno poznamenat, že záleží na každém z nás. Každý člověk je na určité látky jinak citlivý a každému stačí k otravě jiná dávka.

Možná vás vyděsí dlouhý seznam jedovatých a pro člověka nebezpečných rostlin, které se v Chrudimi vyskytují, ale tyto rostliny tu s námi zkrátka žily, žijí a žít budou. Bylo by unáhlené se jich úplně zbavovat, protože mnohé z nich jsou jen mírně jedovaté, okrasné a některé dokonce léčivé. Mnohé z nich představují důležitou složku potravy živočichů. A navíc jim stejně nikdy neuniknete. Vyhubit takové množství rostlin zkrátka nelze.

Jednou z možností ochrany proti jedovatým rostlinám je ale jejich omezené, nebo alespoň promyšlené vysazování. Každý ví, že malé děti mají tendenci poznávat svět všemi smysly. Existuje obrovské množství rostlin, jejichž plody či květy si přímo říkají o to, aby je dítě ochutnalo či se jich alespoň dotklo. Kdo by si nevšiml zářivě červených míšků tisu, nebo zlatavě žlutých květů pryskyřníku prudkého... Mnohé rostliny jsou i snadno zaměnitelné s běžnými užitkovými druhy. Jako příklad bych uvedla záměnu plodů štědřence odvislého s plody hrachu setého, či jahodníku lesního a jahodky indické. Proto by se takovéto nebezpečné rostliny neměly vyskytovat v okolí škol, školek a dětských hřišť, kde je zvýšený pohyb dětí. Bohužel se však i tam s těmito rostlinami setkáme a vůbec ne výjimečně!

Má práce se snaží upozornit na tento závažný problém a podat návrhy k jeho vyřešení. Nenechme se množstvím nebezpečných rostlin zastrašit. Uvědomme si, že když budeme tyto rostliny dobře znát, nebudou pro nás nebezpečné.

Věřím, že vám má práce přinese užitek a třeba i jednou někomu zachrání život.

Dominika Dobrovolná